Při zavádění DPD do revíru se spojovaly pryžové dopravní pásy studenou vulkanizací s použitím lepidla 6626 a tužidla Desmodur.

V letech 1961 – 1964 do šířek pásů 1200mm, od 1965 do 1970 i šířky 1600mm a od roku 1970 šířky 2000 mm. Maximální napínací síla pro pásy š. 2000mm se pohybovala do 200 kp/cm šířky pásu. Za těchto podmínek začaly vznikat poruchy spojů.

Spolehlivost spojů ovlivňují:

Spoje provedené za tepla:

• výše vulkanizačního tlaku,
• jeho rovnoměrné rozložení v ploše spoje,
• vhodné spojovací materiály,
• technologie (odstupňování spoje, způsob uzavření spoje atd.).

Spoje provedené studenou vulkanizací:

• chemie pásu (kvalita pryže, impregnační materiál vložek),
• technologický postup, počet nátěrů, ředění lepidla, doba schnutí,
• úprava plochy spoje, spojení konců a naklepání,
• vnější podmínky při spojování (vlhkost, teplota, prašnost, čistota při práci).

V obou případech: kvalita spojovacího materiálu a rovnoměrné rozložení vložek v rovině.

Bylo rozhodnuto: od šíře 1600mm včetně a výše spojovat pouze za tepla. V danou dobu chyběly ale vulkanizační soupravy. NILOS měl k dispozici soupravy do 1600mm, které předvedl v SHD v roce 1971.

Transporta Chrudim vyvinula svoje vlastní vulkanizační soupravy s tlakovými polštáři a tlakem 15 – 20kp/cm² pro šířku spojovaného pásu 2000mm.

V závěru zprávy VÚHU navrhuje

Při spojování za studena:

• ředit lepidlo Desmodurem do 5% (předpis stanovoval 7%),
• nanášet tři nátěry ve slabých vrstvách a nechat zaschnout,
• třetí nátěr oživit zdrojem tepla,
• vložky před nátěrem lepidla řádně odrásat a očistit od prachu.

Dále byla sledována poruchovost spojů. Celková poruchovost spojů „teplých„ 51,4 % (příčiny – dutý střed, u 30% spojů odchlípnutý překlad spoje).

Ve VÚHU vyvinutá metoda nedestruktivního zkoušení spoje.

Od 11/1971 zavedena evidence spojů širokých pásů DPD na VMG a dole Merkur. Evidence je prováděna ve spolupráci se šachtami a registrována pracovníky VÚHU.